Stejně, jako při pořizování jiných domácích mazlíčků, i u myšky je důležité se na příchod nového člena domácnosti připravit – a to nejlépe ještě před samotným oslovením chovatele.

Myška je svým způsobem nenáročné zvířátko, ale přesto má své potřeby, které je třeba vzít v potaz. Při pořízení myši je třeba se nejdříve zamyslet na věc z pohledu myši – ne z pohledu, že JÁ CHCI. Mezi tyto potřeby patří zejména její soumračná a rozbřesková aktivita (tedy je třeba se připravit, že myška může většinu dne prospat a večer, v noci nebo brzy ráno dělat hluk), potřeba vhodného a bezpečného prostředí pro život, společenskost x teritorialita a péče jako taková. Také je podstatné si uvědomit, že každá myš je jiná a každé vyhovuje něco jiného – některá ráda posedí na ruce a nechá se drbat, jiná je spíš průzkumník a mazlení až tak nevyhledává.

Základním, a zřejmě nejdůležitějším, bodem správného chovu myší je jejich psychická pohoda, tedy naplnění jejich potřeb. Tou je zejména potřeba společenského života samiček, které, pokud jsou drženy v osamění, mohou rychle přijít k psychickým, a následně i zdravotním, problémům. Naopak samce je třeba držet samostatně, jelikož hrozí, že z důvodu teritoriálního cítění a nemožnosti opustit vyhrazený prostor může dojít k vážným zraněním až smrti jednoho ze samců. Absolutně nepřichází v úvahu chovat pohlaví v jedné ubikaci dohromady, jelikož samice přichází do říje každé 4 dny a může být opětovně nakryta ihned po porodu, což může hodně rychle skončit jejím vyčerpáním organismu a samička se může doslova urodit k smrti.
Dalším bodem psychické pohody myši je správně vybrané a vybavené bydlení (viz. sekce „Bydlení“ a „Vybavení“), správné krmení (viz sekce „Krmení“) a správně utvořená skupina (viz sekce „Seznamování“).