Pořízení zvířat

Volba chovných zvířat
Velmi důležitým bodem začínajícího chovu je správná volba chovných zvířat.
Pokud už máme stanovený cíl chovu a víme, na co se zaměříme v chovných liniích, měli bychom už vědět, po jakých zvířatech se budeme poohlížet.
V každé linii můžeme mít jako cíl něco jiného
Při téhle myšlence je jasné, že nestačí pořídit si jednoho samce a tři samice, a už vůbec ne dát je všechny dohromady.
Pokud vyloženě nejde o malochov, kde se jedná o jeden, nebo dva vrhy ročně, je chov jako strategická hra.

Plánování – začněte papírem
Lepší je, napsat si vše nejdřív na papír, než bezhlavě pořizovat všechny volné myšky z chovatelských stanic v dosahu a pak přemýšlet, co s nimi.
Je dobré vytyčit si přibližný počet samců a přibližný počet samic, vyhradit si na ně prostor a to i rezervní místo, pro neudaná mláďata.
Všem se nám na začátku chovu stávalo (a občas se stává i teď), že nám pár samců doma prostě zbyde. I s tím je potřeba počítat.

Nepříbuzná zvířata
Nejlepším způsobem je začít rovnou s nepříbuznými zvířaty. Často se stává, že chovatel „s velkýma očima“ si vezme od jiného chovatele 2 sestry a jejich bratra, odjinud zase 2 sestry,… a ve výsledku zjistí, že má všechna zvířata na sebe příbuzná a půlku z nich nemůže použít po několik generací.
Při každé nové myši je třeba přemýšlet o potenciálních vrzích dopředu – mám pro ni nepříbuzného a vhodného partnera?
 Mám možnost k ní sehnat nepříbuzného vhodného partnera? Popřípadě kde ho sehnat?

Najděte si “správnou” chovatelskou stanici
Je dobré si dopředu vytipovat chovatelské stanice, které se zabývají chovem dané barvy/kresby, a domluvit se s nimi o miminko do chovu. Je důležité taky přemýšlet dopředu ohledně kapacity – vždy je třeba myslet na to, že v následném vrhu může vzniknout nečekaně dokonalé mládě (zejména samec), kterého si budete chtít nechat Každá další generace tak může znamenat další nový box a více prostoru.

Import a neověřené chovy/zverimexy
Import je oblíbenou možností, jak si do chovu přivést novou krev dokonalého typu, barvy a kresby. Důležité ovšem je, mít informace o zahraničním chovateli a znát jeho způsob chovu. Spoustu zahraničních chovatelů totiž chová metodou inbreedu, staví vzhled nad zdraví a nejednou se stalo, že nám dovezená zvířata za nemalé peníze umřela, nebo onemocněla. Každý import je risk a je třeba ho tak vnímat a velmi důkladně importované myšky hlídat při zapojování do vlastních linií. Nejlepší je poptat se zkušenějších chovatelů na jejich zkušenosti s importama a konkrétníma chovkama. Například u poláků už víme kam ano a komu se raději vyhnout. 
 Neověřen chov může být cokoliv, co není vedeno jako ověřený oficiální chov. U zvířat z těchto poměrů je třeba
předem počítat s možnými zdravotními komplikacemi a jejich zapojení do linií
dobře promyslet – zda potenciální benefit bude větší, než potenciální riziko.
Je lepší se těmto zdrojům vyhýbat. Je také možnost, že vám klub takové zvíře vůbec  nepustí do chovu.